Jak nám jóga může změnit život?
Rozchod, stresy v práci, nechuť jakkoli žít a celé dny probrečet nad úsměvy jiných lidí v romantickém filmu.
To byly první impulsy, které mě přiměly něco změnit - ale jak?
Najít si nového chlapa? Změnit zaměstnání a poslat šéfa tam, kde slunce nesvítí? Nebo se přejídat čokoládou k prasknutí a utopit se v lahvi červeného vína?
No, ani na jedno jsem neměla dostatek energie a fantazie, aby to přineslo úlevu v mé situaci.
Co to vzít za jiný konec a provést zásadní krok ve svém životě?
To byla klíčová otázka, která mě přiměla přemýšlet. Ale nápad přišel podstatně rychle, zrovna v době, kdy jsem zvolila ve fitness centru, které jsem pravidelně navštěvovala, jiný druh skupinové lekce - power jógu.
Jako totální zelenáč a jógou nepolíbená účastnice jsem v den konání vstoupila do sálu, kde se hned zkušené jogínky nacpaly rychlostí blesku do předních řad, aby to asi všechno viděly první a mohly samy sebe vidět v zrcadle.
“O co tady vlastně jde?” ptala jsem se sama sebe, vyjukaná a nervózní z toho, co mě čeká.
Já si narozdíl od nich našla místo úplně vzadu, rozložila podložku a posadila se s vystrašeným výrazem do zkříženého sedu, bolavá a ztuhlá po celém těle, o bolavé duši ani nemluvě.
Sál se naplnil k prasknutí, všude byla hlava na hlavě, a přitom ti stačil pouze takový pruh měkkého materiálu, kde se měly dít zázraky.
Všichni nedočkavě očekávali příchod lektorky a jakmile se tak stalo, do sálu se vnesla zvláštní síla nebo energie, která nás doslova očarovala. Zavřely se dveře a pocit, který ve mně vzniknul se dal přirovnat k jiné dimenzi.
Lektorka se podobala krásnému andělovi, který lehkým krokem přitančil před aparaturu s širokým úsměvem na tváři. Způsobem, kterým nás přivítala, mi vlil do žil zvláštní teplo a klid.
Jakmile začala hrát meditační hudba z reproduktorů, zavřela jsem na příkaz lektorky oči a najednou mi uklidňující melodie pomohla utéct z reality, která jako by nikdy neexistovala. Nádech a výdech, sedím, ale přesto jsem pryč. Ve svých myšlenkách utíkám od starostí, bolestí a pocitu méněcennosti, který mi v posledních dnech způsobila moje situace.
Během lekce k nám lektorka promlouvala řečí ezoteriků, dávala nám najevo vděčnost a pokoru, které byla plna už na první pohled. Její hlas nás provázel po celou dobu, kdy jsme tvořili náročné asány, vědomě dýchali a snažili se spojit s vlastním tělem.
Neměla jsem absolutně představu, o čem jóga samotná vlastně pojednává, ale ona mi dokázala pouhými pozicemi vysvětlit celou podstatu. Ke každému postoji dodávala úžasný výklad a postupně nás v případě potřeby opravovala, abychom si fyzicky neublížili.
Co se mi honilo hlavou? Absolutně nic.
V mé mysli bylo ticho a prázdno. Užívala jsem si přechody z jedné pozice do druhé, uvědomovala si svůj dech a přijímala jsem své tělo jako úctyhodný chrám mé osobnosti.
Ale pak přišlo překvapení.
Během poslouchání instrukcí lektorky a uvolňující hudby jsem stála v tzv. pozici bojovníka a najednou jsem neviděla před sebe. V jednom neznámém tělesném bodě se zřejmě něco povolilo a mně zvlhly oči. Pohltily mě neskutečné emoce, slzy se mi rozutekly po tváři a já se musela z pozice dostat do bezpečí. Uvolnila jsem se do podložky v pozici dítěte, obličejem do podlahy a čekala až to přejde a já se mohla zase přidat k ostatním. Nevěděla jsem, co se v ten moment stalo, ale dostavil se mi pocit “znovuzrození” a nekonečné úlevy od všecho, od čeho jsem chtěla za tu dobu utéct.
Blížil se konec lekce, který většinou vrcholil relaxací v pozici Savásany, což nebylo nijak náročné a konečně si člověk po tom výkonu mohl na 5 minut odpočinout v doprovodu instrumentální hudby, která měla posílit pocit lehkosti a uvolnění.
Celých 5 min se zdálo najednou nekonečných, ale velmi přínosných. K finálnímu jógovému pozdravu stačilo už jen spojit ruce před hrudníkem, nahodit blažený výraz a vyslovit: Namaste!
Uvědomila jsem si, že mi je líto, že už lekce skončila, protože prožitek, který si z ní odnáším, si chci uchovat i nadále a pěstovat ho každý den.
Odložila jsem srolovanou podložku do stojanu, usmála se na celý dav vyrovnaných duší v sále a s pozdravem odešla do šatny.
Najednou se tyto bytosti kolem mě zdály být nevšední a opravdu vyjímečné nebo to se jen objevoval způsob, kterým vidím svět při jógové praxi? Jakoby se kolem jejich siluet roztékaly proudy teplých barev a hřejivou energií navozovaly pocity lásky a míru.
Na cestě domů jsem nenacházela slova, jak celou tuto zkušenost zhodnotit. Mlčky jsem vyšla z centra a nastoupila do tramvaje, v uších sluchátka s podobnou hudbou, kterou jsem před chvíli poslouchala na lekci. Vždycky jsem byla velkým fanouškem těchto melodií, ale tentokrát jsem si uvědomovala jeji vyjímečnost a jak k ni mám blízko. Rozhlížela jsem se kolem sebe po ostatních lidech a hledala odpověď na vzdušné otazníky. Co se teď změní? Proč se cítím jinak hlavně na duši?
Cesta byla moc krátká na to, abych dokázala tak rychle rozpoznat rozdíly.
Viděla jsem všechno z ničeho nic jinak. Pocity smutku a beznaděje odešly mrknutím oka, depresivní zkraty se ani nemohly objevit, protože moje duše jásala.
Po příchodu domů jsem věděla, že začínám novou kapitolu svého života a že s touto duchovní praktikou dokážu v životě ještě spoustu věcí.
JSEM DOMA - SE SVOU DUŠÍ.
Jak jste k józe čuchli vy? Jaké pocity to ve vás vyvolává? Změnil se váš život nějak?
Povídejte…
